Roverský tábor začal úplně opačně než jakýkoli tábor, na kterém jsem kdy byla, a to odjezdem mladších členů oddílu domů. Hned ten večer nás Jura rozdělil losem do dvojic – tzv. vachet. Každá vachta měla určitou funkci, která se co čtyři hodiny měnila. Bocmanská řešila problémy v táboře – úklid hangáru a tee-pee, sledování funkčnosti věcí, Navigační řešila problémy mimo tábor – nedostatek vody, plnost popelnic a noční hlídky, Volno – vachta spí, Kuchyň – celodenní, vaří, myje nádobí a Záloha – celodenní, doplňuje jakoukoli vachtu, která to potřebuje. První dvě noci jsme se vůbec nevyspali. Zatímco pět lidí hlídalo tábor, zbytek dělal noční výsadek, takže se vrátil brzo ráno. I když jsme trpěli spánkovým deficitem, výsadky se nám líbily, poznali jsme totiž noční krásu okolí Harty. Mojí skupinu vysadili u nějakého rybníka. Instinktivně jsme se vydali za autem. Po chvíli nás napadlo, že bychom se mohli orientovat podle Velkého Roudného. Když jsme se rozhlédli, byl za námi. Otočili jsme se a za chvíli jsme už vídali cedule s nápisy nám známých vesnic. Druhá skupina na tom byla hůře, Roudný totiž neviděli. Dorazili proto o dost později než my, ale zkoušku splnili. Pak následoval výsadek denní. Ve skupinách stejného složení jako minulé noci nás vysadili na různých místech. Má skupina se na základě předchozích zkušeností rozhodla, že půjdeme opačným směrem, než jelo auto. Po půl hodině prodírání se houštím jsme se dostali na frekventovanou cestu, že které šel krásně z blízka vidět Roudný. Za necelé tři hodiny jsme dorazili do tábora. Nikdo z vedoucích to nečekal, v plánu bylo, abychom šli úplně jiným směrem. Druhá skupina dorazila až po obědě. Dalším velkým zážitkem bylo slaňování z mostu. První jsme trénovali na bříze hned vedle tee-pee, zatímco zbytek rozjížděl pizzerii. Ano, na táboře jsme si pekli pizzu. Trvalo to asi tři hodiny a bylo jich celkem 12. Druhý den jsme jeli k mostu u Dlouhých Strání. Nakonec jsme slanili všichni, někteří dokonce dvakrát. Mezitím se náš táborový počet rozrostl o jednoho malého zloděje – plcha Vlada, kterého jsme chytili přímo při činu a jeho celou se stala krabice s nápisem ,,Papírnictví” Předposlední den k nám přijeli hasiči, aby nám ukázali moderní potápěčské přístroje a naučili nás, jak zachránit tonoucího. Hasiči se už chystali k odjezdu, když se v táboře objevili dvě slušně oblečené ženy. Po chvíli jsme zjistili, že jsou z krajské hygienické stanice. Velmi jsme se smáli, když jsme zjistili, že dámy si sedly poblíž nevábně páchnoucího Vlada v hangáru – jídelně. Žádnou pokutu jsme však díky bohu nedostali. Večer jsme zhodnotili tábor, třetí týden a i celý uplynulý skautský rok a navrhli co a jak zlepšit. V pátek byli pozvaní všichni naši rodiče. Nečekaně přijela i Štěpka, která musela z tábora odjet kvůli nemoci. Sešli jsme se u táboráku, Jura vysvětlil pointu roverského tábora a pak jsme společně zpívali. Další den už zbývalo jen se sbalit a odjet domů.
Zapsala: Aňa D.
Foto: Renáta
