Ve čtvrtek 24.11. jsme plni očekávání vyrazili na chatu. Vyjeli jsme vlakem ze Štítiny do Ostravy a pak jsme prožili namáhavou cestu autobusem až do Dolní Bečvy. Po chvilce hledání jsme chatu našli a spěchali se ubytovat. Po nepřílíš klidné první noci (nepamatuji si , že by někdy klidná byla) jsme měli rozcvičku s Luďkem a poté i očekávanou snídani. Jakmile jsme splnili ranní hygienu, vrhli jsme se na první boj, kde jsme získali potřebné zkušenosti k získání dalšího levelu. Následovala krátká pauza na svačinu a hne jsme byli zpět na bitevním poli. Po obědě bylo třeba, aby se Horda dostala na území Aliance tajemným portálem. Tímto nelehkým úkolem téměř všichni Horďáci prošli. Po všech těch bitvách jsme se šli vyléčit naše imaginární zaranění u kouzelného léčivého pramene. Večer jsmě měli stezku odvahy. Další noc byla o poznání klidnější než ta první. Ráno jsme měli rozcvičku s Hanysem a Vláďou. v Hordě i Älianci se našli ,,zrádci” , které jsme schovali v lese a opačná strana je měla vybojovat. Jak se již stalo pravidlem, opět vyhrála Horda. Po svačině jsme pokračovali v bitvách a k našemu nemalému překvapení Aliance čtyřikrát vyhrála nad Hordou. Po obědě jsme měli odvetu portálu, takže teď se musela na nepřátelské územídostat pro změnu Aliance. Na večer jsme si připravili opičí dráhy a po skupinkách hráli Dračák. I v sobotu byla noční hra, tentokrát bludičky. V neděli ráno se už zbývalo jen sbalit, uklidit chatu a vyrazit na cestu domů.

zapsala: Anička D.

foto: Bety

V sobotu 29. října jsme se společně sešli na druhé oddílovce. Tentokrát však naše kroky nemířily tak daleko jako minule, šli jsme se projít a podívat se, jak to vypadá v našem okolí. Ráno byl sraz v 9:30 na Přerovci. Sasanky, Kladivouni a Krevety šli s Lenkou z Podvihova, Vodnáři a Piraně s Mirkem, Ivou a Šárkou ze Štítiny a pár nás šlo i z Lazec. Společně jsme se vydali po cestě směrem k velkému altánku. Cestou jsme hráli kolíčkovanou a bombu, k níž Robin vymyslel nový úkol: když potkáme nějaké cizí lidi, zakřičí se ,,vláček” a všichni se za tyto nicnetušící kolemjdoucí postaví do zástupu a půjdou přesně tam, kam oni. Naštěstí jsme potkali velmi chápající lidi, kteří se zasmáli s námi. Naší první zastávkou bylo místo, kde kdysi stával hrad Přerovec. Do dneška z něj ale kromě vyvýšeniny a prohlubní v místech příkopů nic nezbylo. Štěpánka a já jsme pak ostatním řekli jednu z legend, která se k tomuto místu váže. K altánku jsme došli akorát na oběd. Rozdělali jsme oheň a kdo chtěl, opekl si špekáček. Poté jsme si zahráli několik her a pomalu se vydali k dubu. Cesta pěkně ubíhala a i když bylo trochu chladněji, svítilo sluníčko. Zájem o bombu, zejména Robinovo vylepšení, byl stále větší. Poslední zastávku jsme si udělali u obrovského dubu, který tam stojí už téměř čtyři století. Po rozloučení jsme se po skupinách rozešli směrem domů.