V sobotu ráno jsme se začali scházet. Ze začátku to vypadalo, že nás bude jenom hrstka, mrholilo, a byla velká zima, ale dětí nakonec dorazilo spousta!
Rozdělili jsme se na skupinky a uklízeli okolo potůčku a les kolem klubovny směrem k Sedlince. Nalézali jsme hrnce, hasičský přístroj a největší objev, který vzbudil vášnivé diskuze byly mrtvé ovečky. (ty jsme tam nechali)
Nakonec jsme odpad roztřídili do kontejnerů a rozešli se domů.
V pátek v podvečer se sešla skupinka skautů a vydali se uklízet podél hlavní cesty. Práce jim šla od ruky a nasbírali komě odpadků i různé poklady – značky aut nebo láhve s velice aromatickým obsahem 🙂
Po práci si společně opekli špekáčky v altánu.
12. oddíl Dohoda + přátelé na 7. námořnického bálu v Chlebičově dne 11.3.2017
A další fotky najdete zde: Námořnický bál
A video: Stínový tanec
V sobotu 21. 1. v podvečer jsme se sešli v Nových Sedlicích.
Hráli jsme hry, koukali se na video z tábora M.A.S.H. Zavzpomínali.
Šikovní old skauti nachytali občerstvení, tataráček, buchtičky, čajíček.
Bylo fajn!
foto: Renáta
Sešli jsme se opět na Přerovci. Vyrazili jsme k Zamčisku, prošli kolem altánku a pokračovali k Červenému lomu. Rozdělali oheň a opekli špekáčky. Povídali jsme si o historických oddílových výpravách k lomu. Pečlivě jsme lom prozkoumali a jelikož mrzlo až praštilo, vydali jsme se na další putování směrem do Mokrých Lazců a dále kolem vodojemu k sedlickému Smrťáku. Tam jsme se rozloučili, popřáli si krásný nový rok a vydali se k domovu směr Štítina a Podvihov.
Zapsala: Lenka
foto: Bety
VÁNOČNÍ TURNAJ
V sobotu 10.12.2016 se naši skauti a vlčata zúčastnily Vánočního turnaje v Opavě. Poskládali jsme dvě družstva:
mladší – KOSATKY – Miky, Mattia, Erik, Eliš, Tomík
starší – ALIGÁTOŘI – Vašek, Martin, Loris, Bety, Marek, Patrik, Danek
Děti si zde měly prověřit své znalosti a dovednosti. Soutěžily v různých disciplínách a to jak jednotlivě, tak společně celá hlídka.
Soutěže jednotlivých členů hlídek: dáma, signalizace, zručnost, první pomoc, hlavolam kreslení
Soutěže celých hlídek: Kimova hra, Setonova hra, vázaní uzlů, všeobecné znalosti a znalosti přírody, klubovní hra “štafeta”, zpěv
Naše hlídky se snažily v soutěžích uplatnit všechno to, co se naučily na schůzkách a hlídka starších (aligátoři) se umístila na 7. místě a hlídka mladších (kosatky) na 9. místě.
Zapsala: Johanka
foto: Mates Kaš. a Johanka
Ve čtvrtek 24.11. jsme plni očekávání vyrazili na chatu. Vyjeli jsme vlakem ze Štítiny do Ostravy a pak jsme prožili namáhavou cestu autobusem až do Dolní Bečvy. Po chvilce hledání jsme chatu našli a spěchali se ubytovat. Po nepřílíš klidné první noci (nepamatuji si , že by někdy klidná byla) jsme měli rozcvičku s Luďkem a poté i očekávanou snídani. Jakmile jsme splnili ranní hygienu, vrhli jsme se na první boj, kde jsme získali potřebné zkušenosti k získání dalšího levelu. Následovala krátká pauza na svačinu a hne jsme byli zpět na bitevním poli. Po obědě bylo třeba, aby se Horda dostala na území Aliance tajemným portálem. Tímto nelehkým úkolem téměř všichni Horďáci prošli. Po všech těch bitvách jsme se šli vyléčit naše imaginární zaranění u kouzelného léčivého pramene. Večer jsmě měli stezku odvahy. Další noc byla o poznání klidnější než ta první. Ráno jsme měli rozcvičku s Hanysem a Vláďou. v Hordě i Älianci se našli ,,zrádci” , které jsme schovali v lese a opačná strana je měla vybojovat. Jak se již stalo pravidlem, opět vyhrála Horda. Po svačině jsme pokračovali v bitvách a k našemu nemalému překvapení Aliance čtyřikrát vyhrála nad Hordou. Po obědě jsme měli odvetu portálu, takže teď se musela na nepřátelské územídostat pro změnu Aliance. Na večer jsme si připravili opičí dráhy a po skupinkách hráli Dračák. I v sobotu byla noční hra, tentokrát bludičky. V neděli ráno se už zbývalo jen sbalit, uklidit chatu a vyrazit na cestu domů.
zapsala: Anička D.
foto: Bety
Únikovka
Přijeli jsme do Ostravy a celí nervózní jsme se rozdělili do dvou skupin. První skupinka šla hned na věc a ta druhá šla počkat a projít se do města a poté do restaurace. Já jsem patřil do té, která se vrátila chudší než před tím, protože ta restaurace byla poměrně drahá. Po uplynutí hodiny, která byla maximální limit pro splnění všech úkolů, jsme přišli zpět a nedočkavě jsme se připravili na vstup do oné místnosti. Před vstupem si s námi promluvila “manželka mafiána Al Caponeho,” která nám dala za úkol dostat ze sejfu, ukrytém v kanceláři obávaného Al Capona, její pas, protože od něj chtěla utéct. Řekla, že natřela mafiánovy prsty neviditelným inkoustem a že pomůcka pro odhalení toho inkoustu je schovaná v kanceláři. Dostali jsme každý dobovou baterku, já zrovna tu co fungovala nejméně, a vstoupili jsme do potemnělé místnosti. Kostky byly vrženy, odpočet započat. Rozhostil se zmatek, všichni prohledávali místnost, aby něco nalezli. Cokoli, jen aby to pomohlo v dalším hledání. Uprostřed místnosti byl masivní stůl, na zdi byly obrazy, po obvodu několik skříněk různých velikostí a jedná boční místnost vypadající jako koupelna nebo toaleta, ovšem zamčená. Avšak nevím jak vy, ale my na záchodě židli s pouty a děsivou, zakrvácenou baseballovou pálkou rozhodně nemáme. Nakonec se podařilo ultrafialové světýlko najít a trezor byl otevřen , pas získán a alarm spuštěn. Alarm? O tom nám nikdo nic neřekl. I když upřímně, něco takového jsem čekal, protože jsme zadaný úkol splnili jen za asi 10 minut. Naštěstí byl v trezoru také klíč od dveří, které se spuštěním alarmu zamkly. To byla ta dobrá správa, ta špatná byla, že samotný klíč byl v krabičce zamknut několika číselnými i klasickými zámky a matičkami. Jestli to byl před tím zmatek, neznám slovo, které by nás a naše chování vystihovalo nyní. Rozložili jsme stůl složili trubky, zcela zbytečně prohledali obrazy a nakonec se zasekli na posledním číselném zámku. Potřebovali jsme nápovědu, v ten moment to byla druhá ze tří možných. KOHO by napadlo, že se mají nábojnice seřadit podle velikosti? Někoho od nás ano, ale nikoho už, že by se tak měly zadat do toho zámku… Tak jsme se dostali z místnosti, o nějakých pár minut dříve než druhá skupina a to její příslušníci byli podstatně mladší. Ale všichni jsme to zvládli o chlup pomaleji než je rekord místnosti, takže si myslím, že jsme všichni spokojení a že to všechny bavilo.
zapsal: Matěj Kubesa
foto: Mates Kaš.
V sobotu 29. října jsme se společně sešli na druhé oddílovce. Tentokrát však naše kroky nemířily tak daleko jako minule, šli jsme se projít a podívat se, jak to vypadá v našem okolí. Ráno byl sraz v 9:30 na Přerovci. Sasanky, Kladivouni a Krevety šli s Lenkou z Podvihova, Vodnáři a Piraně s Mirkem, Ivou a Šárkou ze Štítiny a pár nás šlo i z Lazec. Společně jsme se vydali po cestě směrem k velkému altánku. Cestou jsme hráli kolíčkovanou a bombu, k níž Robin vymyslel nový úkol: když potkáme nějaké cizí lidi, zakřičí se ,,vláček” a všichni se za tyto nicnetušící kolemjdoucí postaví do zástupu a půjdou přesně tam, kam oni. Naštěstí jsme potkali velmi chápající lidi, kteří se zasmáli s námi. Naší první zastávkou bylo místo, kde kdysi stával hrad Přerovec. Do dneška z něj ale kromě vyvýšeniny a prohlubní v místech příkopů nic nezbylo. Štěpánka a já jsme pak ostatním řekli jednu z legend, která se k tomuto místu váže. K altánku jsme došli akorát na oběd. Rozdělali jsme oheň a kdo chtěl, opekl si špekáček. Poté jsme si zahráli několik her a pomalu se vydali k dubu. Cesta pěkně ubíhala a i když bylo trochu chladněji, svítilo sluníčko. Zájem o bombu, zejména Robinovo vylepšení, byl stále větší. Poslední zastávku jsme si udělali u obrovského dubu, který tam stojí už téměř čtyři století. Po rozloučení jsme se po skupinách rozešli směrem domů.
