V sobotu 2.12. jsme vyjeli z Opavy vlakem na Hradec. Odtud potom pokračovala naše výprava směrem k Raduni. Po cestě jsme měli několik herních zastávek, kde jsme rozdělení na dvě skupiny bojovali o vítězství ve hrách jako je eskymácká honička nebo koaly. (Musíte vydržet na stromě déle než ostatní) Na oběd jsme se stavili v raduňské hospůdce a pokračovali směrem na Novou. I když jsme měli několikrát pocit, že jsme v tom lese až moc dlouho, povedlo se nám úspěšně dojít až do Podvihova.
Dne 13.5. jsme odjížděli na skautskou chatu se zombí tématikou. Sraz jsme měli ve 4 hodiny odpoledne na štítinském nádraží. Ze Štítiny jsme jeli přímým spojem do Havířova. Tam jsme došli do místní klubovny havířovských skautů. Vybalili jsme si spacáky a karimatky a připravili na večer. Mezitím co Šárka a Lenka chystaly večeři,my jsme hráli hry a orientovali se v mapě. Po večeři jsme shlédli poučný skautský film “Skauti bez lilie” a šli spát.
Druhý den jsme vyráběli na obranu proti zombíkům náhrdelníky z přírodnin a praky. Ještě ten večer po večerce, když už někteří spali, “spadlo na zem letadlo” a nám do jídelny se doplazili 3 zranění, které jsme ošetřili a zavolali záchranou službu. Myslím že pro většinu je to velký zážitek.
Třetí den ráno jsme zachraňovali nakažene vědce pomocí našeho léku. Následoval oběd ->sbaleni věcí ->úklid ->a odchod na disgolf. Když jsme si zaházeli diskem v rámci hry disgolf, tak jsme šli zpátky na nádraží, a hurá domů.
v oddíle budeme konat první ročník večerního výšlapu na Lysou horu s přespáním. bude se konat na konci října, kdy už počasí není úplně příznivé takže je to spíše pro otužilejší nátury.
Akce je stanovena pro děti od 10 let s tím, že kdo nechce nemusí, a budeme kontrolovat také vybavení. Budeme vyrážet večer okolo 6 hodin kdy už bude tma takže NIKDO nepůjde bez funkční baterky nebo čelovky, karimatku, určitě pevné boty a VHODNÉ oblečení do ledového větru, deště nebo třeba sněžení.
Nezapomeňte na náhradní spodní prádlo, náhradní tričko, ať se máte do čeho převléct, když se zpotíte!Za jeden večer se tam může vystřídat všechno. Další věc je KVALITNÍ SPACÁK, teploty mohou dosahovat i -5 a vítr to jen umocní takže spacák do -5, -10 a další stupně pod 0 je podmínkou. Další věc je termoska s horkým čajem na zahřátí, večer budou hospody na vrcholu zavřené. Ráno zajdeme na teplý čaj a snídani a vyrazíme dolů.
Termín brzy upřesníme.
Kapacita je omezena dle počtu dospěláků – 5 dětí na 1 dospěláka
V pátek 18.8. jsme vstali ó dost dřív než jiný prázdninový den. Proč? Jednoduše proto, že na tento den byl naplánován začátek Námořní Akademie 2017.
Vše běželo podle plánu až na téměř hodinové zpoždění našeho pendolína. (důsledek asi pěti výluk, srážky přípojného vlaku s autem a překážky na trati) Vlak do cílové destinace zvané Blovice jsme nakonec přeci jen stihli. Po cestě jsme potkali asi čtyři další kadety a společně jsme se těšili/báli, co se bude dít za pár minut. Vystoupili jsme z vlaku a za chvíli byl slyšet hvizd.
Nástup!
Včas to nestihl snad nikdo z nás, takže přišly na řadu kliky s krosnou. Následovalo rozdělení do skupin a cesta na příjmač. Po cestě jsme dostávali otázky ohledně Indie. Za správné odpovědi jsme dostávali odměny, za špatné kliky. Za tři hodiny jsme dorazili do Nových Mitrovic, kde nás čekal příjmač. Ten se skládal z několika úkolů jako podlézání lan, očkování nebo vážení batohu. Na konci trasy nás po jednom rozdělili do vachet. Aňa byla žlutá, Mates a Zdeňka modří a Johi a Káťa zelené. V červené vachtě od nás nebyl nikdo. Pak jsme složili slib, že budeme dobře sloužit Jejímu Veličenstvu na školní lodi Walrus a získali své první fufně.
Večer nám pustili královnin vzkaz, že chce abychom jí po cestě našli nejlepší čaj, který bude pít.
Druhý den se nesl ve znamení přednášek a také jsme zakotvili na Srí Lance, abychom si vyzvedli slony pro Její Veličenstvo ve sloním sirotčinci. Po cestě jsme je museli vykoupat a naučit nové kousky. V závěru cesty po Cejlonu jsme slony náležitě vyzdobili místním kvítím a připojili vysvětlení, co která ozdoba znamená. Splnili jsme úkol a s klidným srdcem jsme šli spát.
Náš čin se ale nelíbil indickému princi, který po nás požadoval výměnou za slony Taj Mahal. Tak jsme uprostřed noci po prvním táboráku museli běhat po poli sem a tam a hledat svíčky na stavbu chrámu.
V neděli loď Walrus zakotvila ve Vietnamu a probíhal vodní výcvik.
V dalších dnech byl Walrus zasažen, museli jsme se stěhovat z kajut, domorodci nám ukradli věci, prostě takové ty běžné námořnické činnosti…
Pak jsme v převlečení za muslimské ženy bojovali ó ropná pole v Bruneji, v Singapuru jsme se snažili spojit přes špatný signál s našimi obchodními partnery, zkoušeli jsme si do herní smrti splnit naše životní cíle, měli přednášku od Cedníka, hráli si na pastýře, četli lodní bulvární noviny (v mém případě psali) a uskutečňovali kadetské minihry.
Najednou v našem poklidném životě nastal zvrat. Přikázali nám si obléct dlouhé rukávy a nohávy a vyrazili jsme do Macao za kasínama. V každém kasínu nás čekali vstupní podmínky např. vyfotit se se starostou nebo najít zvíře větší než náš vachtaphone. Po splnění na nás v kasínu čekal stírací los a žetony, které bylo možné také vsázet. Na noc jsme uchýlili do Mítova, kde zelená vachta spala u nějaké babičky a žlutá a modrá spali ve stáji s koňmi . Na Walrus jsme všechny vachty dorazili přesně na čas.
V noci jsme luštili čínskou šifru.
Další den jsme navštívili Severní Koreu. U hranic jsme okradli strážní budku a deaktivovali bombu . Pak jsme obklíčili vojáky v lese a získali další čaj. Večer byly na programu vachetní ohníčky a volba nových bocmanů.
Ve pátek nás překvapila vědkyně se svou teorií o časoprostorové trhlině. I tento problém se nám podařilo pár pokusech zdárně vyřešit.
Sobota se nesla ve znamení branného radioaktivního dne. Běhali jsme v pláštěnkách, plynových maskách (lituji naše oddílové děti) a igelitových pytlících, čímž jsme dokonale splnili bod kadetského desatera 2017 č.9. Kadet je stálevlhký. Zároveň jsme stříleli ze vzduchovky, plazili jsme se v lanovém bludišti, poslepu kreslili obrázek a luštili šifry.
Večer na loď nastoupil guvernér Jejího Veličenstva a usoudil, že nejchutnější čaj přivezla vachta žlutá a tím, k překvapení všech (do žluté přidělují podle Kvída jen ty největší exoty), vyhrála i celou etapovou hru.
Po chvíli Walrus zakotvila v cílové destinaci Jokohama, kde nás uvítají geishi a zápasníci sumo. Plavbu jsme zakončili tradiční japonskou kuchyní a debatou s důstojníkami a bocmany.
V neděli jsme se už jen sbalili, zbourali tábor a vyrazili domů. Tentokrát náš vlak zpoždění neměl a domů jsme dorazili okolo desáté.
Na naší poslední oddílové schůzce v tomto školním roce se nás sešlo tak akorát, abychom obsadili přivezené lodě a nemuseli jet pro další. Nalodili jsme na na Moravici u Globusu a pomalu pluli. Cestou jsme sbírali odpadky podél břehu. Soutěžili jsme o nejlepší úlovky – klobouk, košile, boty, plastová židle, mikina, rozbitá televize…
Připravené sáčky na odpadky jsme měli během chvilky plné. Kdybychom měli vysbírat vše, kolem čeho jsme projeli, potřebovali bychom, aby za námi jela nákladní loď, do které by jsme to všechno skládali.
Ale i tak jsme měli radost z vykonané práce a že jsme aspoň troškou přispěli k ochraně přírody.
Viděli jsme spoustu kačen s káčátky, volavku, čápa …
Na svačinové zastávce měly Krevety připravený program.
Až na to přetahování lodí u splavů je to naprostá pohodička.
Dojeli jsme do Kravař, kde na nás již čekal odvoz domů.
Příště pojedeme dál!
Ve dnech 26.-28. května si celý 12. oddíl Dohoda užíval prosluňený víkend na skautské základně VANAIVAN v Kopřivnici. V pátek odpoledne jsme se všichni sešli na Štítinském nádraží. No tedy ne úplně všichni, chyběl nám ten nejdůležitější. Matěj, který celou chatu naplánoval a pro nás přichystal měl autonehodu. Malinko nás uklidnila informace, že Matěj vyvázl pouze s lehkými poraněními a v nemocnici zůstal jen aby lékaři provedli veškerá potřebná vyšetření. Museli jsme rychle komunikovat. Matěj prostřednictvím mobilu předal Zdeňce nejdůležitější informace. Naložit zavazadla do vozíku, spočítat se, koupit jízdenky, všechny dostat do jednoho vagónu a jelo se. První přestup nás čekal v Ostravě. Zvládli jsme rychlý přesun a nastoupili do vlaku. Sice to pravdě podobně nebyl vlak, který Matěj původně určil k přesunu, protože čas odjezdu se nepatrně lišil, ale směr jsme zachovali a to je podstatné. Pak následoval ještě přestup na autobus a zase zpět na vlak. Ale co to? Zastávka Kopřivnice a my nevystupujeme? Přesně tak, naše cílová zastávka byla až Štramberk. Přece nebudeme sedět na zadku na chatě, když si můžeme udělat krásný výlet. Ještě na nádraží ve Štramberku jsme se posilnili před náročným stoupáním směr rozhledna. Nahoru a nahoru a pořád nahoru a už před námi bylo náměstí a další pauza. No a co bychom to byli za turisty, kdybychom ve Štramberku neochutnali Štramberské uši. Naše cesta pokračovala. Na rozhlednu jsme nakonec nedošli a vydali se směrem ke Kopřivnici. Protože nám chyběl Matěj a ne vždy jsme věděli kudy máme jít, cesta se trochu protáhla a my ji museli zkrátit. Myslím ale, že dětem to vůbec nevadilo. Když jsme začali scházet k městu párkrát nám musela poradit mapa, nebo kolemjdoucí. Po bloudění městem jsme k večeru konečně dorazili na místo určení a dostali vytouženou večeři. Budova i areál byl překrásný. Čajovna, společenská místnost, tématicky pomalované stěny, fotky,… . V areálu zastřešené pódium i s hledištěm, tábořiště a především venkovní posilovna a lanové překážky. Jednoduše nádhera.
Příští ráno důkladná rozcvička, snídaně, ranní hygiena a můžeme se vrhnou na program. Děti ve skupinkách postupně navštěvovaly různá stanoviště rozmístěná po celém areálu. Lukostřelba, zdravověda, znalost přírody, střelba ze vzduchovky, lanové překážky, přepalování provázku ohněm a další. Za všechny tyto aktivity skupinky získávaly body. Mezitím dorazil postrádaný Matěj a my jsme byli rádi, že je více méně v pořádku a s námi. Později odpoledne největší odvážlivci skočili takzvaný big swing, dokud vás nezachytí lano padáte v podstatě volným pádem. Večer už jen táborák, špekáčky, vtipná kulturní vložka některých dětí, kytara zpěv a pohoda. Dalšího dne svítilo sluníčko, děti hrály hry, některé z nich si ještě skočili big swing, jedli svačinu a užívali si den. Po výborném obědě, se podle rozpisu všichni jak pilné včelky pustili do úklidu. Hotovo. Teď už jen rozdat svačinu a honem na vlak. Po příjezdu již na nás čekali usměvaví rodiče, nadšení že opět vidí své ratolesti.
Chtěla bych za všechny moc poděkovat Matějovi, který vše vymyslel a nachystal a i přes komplikace dorazil za námi a víkend si s námi užil se vším všudy. Dále si náš dík zaslouží také Renata, která nás po celou dobu opatrovala jako oko v hlavě, výborně nám vařila a za celý víkend jsem na jejím obličeji nezahlédla nic jiného, než úsměv.
Ráno jsme se sešli na Východním nádraží. Autobusem jsme dojeli do Vítkova-Podhradí, kde už na nás čekaly lodě. Po zdlouhavém nafukování dvou raftů a baraky jsme konečně vypluli. Řeka byla docela klidná, a i přes to, že v sobotu pršelo snad celý den a předpověď nehlásila nic dobrého ani na neděli, nám nakonec sluníčko svítilo celý den. Protože vodáků na řece nebylo mnoho, zbylo nám místo i na srandičky. S Jurou jsme zkoušeli uplatnit definici raftu na co největším počtu plavidel. (definice raftu: raft je gumová loď, na které šest lidí svačí a sedmý si hraje na kormidelníka) Na naše posádky se toto tvrzení uplatnit nedalo. Na všech závodech raft x samba posádky raftů bojovaly statečně, ne však úspěšně. Plastová samba je hold rychlejší. Po zdárném sjetí Weisshuhnu a dalších jezů jsme se zastavili v Žimrovicích na klobásku a něco na zub. Po této delší zastávce jsme šťastně dojeli až do Branky u Opavy a zakončili tak tento povedený sjezd Moravice.
Už v pátek se netradičně naši 2 skauti Matěj a Hanys rozhodli, že si vyjdou na Ivančenu o den dřív a přespí ve sněhu. V půl 7 večer vyrazili ze Štítiny vlakem a okolo půl 9 dorazili do Malenovic. Takhle večer byla už celkem tma, takže s čelovkama započali výstup lesem. V úsecích kde nebyly kameny své baterky vypli a kochali se tichem, výhledy do okolí a množstvím světýlek mihotajících se v dálce. Když okolo 9 večer dorazili k Ivančeně zjistili, že nejsou zdaleka jediní blázni, kteří rádi stanují dokonce i ve sněhu. Bylo tam už asi 10 skautů, kteří buď stavěli stany, nebo seděli u ohně s kytarou a zpívali. Nakonec se naši dva odvážlivci přesunuli kousek pod Ivančenu, kde spolu s dalšími 5 skauty rozbili svůj malý tábor a udělali si večeři na plynovém vařiči. Zbytek večera strávili u ohně se zpěvem a nebo příběhy na dobrou noc.
Ráno bylo počasí horší, byla mlha a během půl hodiny se vystřídal déšť, sníh a malé krupky. Okolo 8 hodiny ranní i všichni ostatní skauti našeho oddílu vyrazili na cestu, nejprve autobusem k hotelu Petra Bezruče, který se nachází přímo pod Lysou horou. A poté pěšky až k Ivančeně. Cesty byla místy krkolomná, sníh byl všudypřítomný a že ho na konec dubna nebylo málo…
Všichni vše ale v pořádku a s úsměvy na tvářích zvládli a k cíli dorazili okolo 12 hodin. Zde už spokojeně odpočívaly stovky skautů i skautek a nálada byla i přes nevlídné počasí velice přívětivá.
Naši dva dobrodruzi v klidu posnídali a vyrazili najít zbytek svého oddílu. Hledání nebylo vůbec těžké, jelikož náš oddíl nezklamal a byli jsme ve velice krásném počtu 43.
Po ceremoniálu, proslovu, zazpívání skautské, české i slovenské hymny jsme se rozdělili na 2 skupiny. Půlka šla rovnou dolů a druhá polovina šla až na vrchol Lysé. Jejich výstup musel být super rychlý aby stihli autobus. Nahoru šli od Ivančeny necelou hodinu, tam stihli polívku, hranolky, kofolu nebo na co měl kdo chuť a vyrazili zpět na cestu dolů. Ta byla za odměnu a všichni si ji moc užili. Po zasněžených stezkách to skvěle klouzalo a kdo měl lopatu nebo igelitovový pytel měl vyhráno. Některým to skvěle klouzalo i po botách.
Po rychlém “sjezdu” jsme se všichni sešli v hospůdce U Veličků a po malé pauze na posilnění jsme se vydali směrem k autobusu. Ve vedení mladých kluků jsme zdolali krkolomnou cestu lesem na stezku která vedla na cestu.
V autobuse jsme si někteří zdřímli nebo ze sebe vydali zbytky energie. Celý výlet se nám všem moc líbil a byli jsme moc rádi, že i přes nepříznivé počasí se nás nahoře sešla veliká spousta.
V sobotu 1.4. jsme se sešli na 6. oddílové schůzce, tentokrát v Podvihově u včelína.
Zpočátku to vypadalo, že nás moc nebude, ale naše obavy se naštěstí nevyplnily.
Čas utíká stále rychleji a s koncem školního roku se nezadržitelně blíží i náš tábor, letos s nemalým cílem, dobýváním vesmíru.
Na této oddílovce hrál každý z účastníků sám za sebe a snažil se vydělat co nejvíce peněz, aby si mohl koupit letenku na vesmírnou loď. Děti chodily po stanovištích, kde si mohly vybrat, zda chtějí plnit úkol, za který dostanou peníze, nebo chtějí obchodovat se surovinami, které mohly nakoupit a prodat někde jinde levněji. Bylo na nich, jakou strategii zvolí. Ti kteří v časovém limitu vydělali dostatek peněz a koupili si letenku, získali do budoucna malou výhodu. Komu se získat letenku nepovedlo nebo na schůzku nedorazili, nemusí zoufat, letenku na vesmírnou loď jim proplatí společnost.
Po této hře jsme si ještě povídali o znečištění životního prostředí, abychom příští týden věděli, čím a proč jsou takové akce důležité. Rozloučili jsme se a rozešli se domů.
Opět jsme se sešli Podvihováci i Štítiňáci na točně na Přerovci.Sešlo se nás hodně. Proběhli jsme se po dně prázdné přehrady, objevili zmrzlé slávky a pak se vydali lesem směrem k sedlickému Smrťáku a dále kolem lazeckého vodojemu jsme došli k lazecké skále. Posvačili jsme, zahráli si nějaké hry a vydali se hledat “morový hřbitůvek”. Našli jsme ho! Popovídali jsme si o tom, kdy a proč vznikl. Udělali pár fotek a cestou necestou jsme mířili k altánu. Tam jsme si opekli špekáčky a pomalu se vraceli k točně. Tam jsme se rozloučili a posádky se vypravily zpět do svých vesnic.
pro Její Veličenstvo ve sloním sirotčinci. Po cestě jsme je museli vykoupat a naučit nové kousky. V závěru cesty po Cejlonu jsme slony náležitě vyzdobili místním kvítím a připojili vysvětlení, co která ozdoba znamená. Splnili jsme úkol a s klidným srdcem jsme šli spát.
po prvním táboráku museli běhat 
po poli sem a tam a hledat svíčky na stavbu chrámu.
Walrus zakotvila ve Vietnamu a probíhal vodní výcvik.
nebo najít zvíře větší než náš vachtaphone. Po splnění na nás v kasínu čekal stírací los a žetony, které bylo možné také vsázet. Na noc 
. Na Walrus jsme všechny vachty dorazili přesně na čas.
. Pak jsme obklíčili vojáky v lese a získali další čaj. Večer byly na programu vachetní ohníčky a volba nových bocmanů.
a debatou s důstojníkami a bocmany.
zpoždění neměl a domů jsme dorazili okolo desáté.
