Sešli jsme se opět na Přerovci. Vyrazili jsme k Zamčisku, prošli kolem altánku a pokračovali k Červenému lomu.  Rozdělali oheň a opekli špekáčky. Povídali  jsme si o historických oddílových výpravách k lomu. Pečlivě jsme lom prozkoumali a jelikož mrzlo až praštilo, vydali jsme se na další putování směrem do Mokrých Lazců a dále kolem vodojemu k sedlickému Smrťáku. Tam jsme se rozloučili, popřáli si krásný nový rok a vydali se k domovu směr Štítina a Podvihov.

Zapsala: Lenka

foto: Bety

Ve čtvrtek 24.11. jsme plni očekávání vyrazili na chatu. Vyjeli jsme vlakem ze Štítiny do Ostravy a pak jsme prožili namáhavou cestu autobusem až do Dolní Bečvy. Po chvilce hledání jsme chatu našli a spěchali se ubytovat. Po nepřílíš klidné první noci (nepamatuji si , že by někdy klidná byla) jsme měli rozcvičku s Luďkem a poté i očekávanou snídani. Jakmile jsme splnili ranní hygienu, vrhli jsme se na první boj, kde jsme získali potřebné zkušenosti k získání dalšího levelu. Následovala krátká pauza na svačinu a hne jsme byli zpět na bitevním poli. Po obědě bylo třeba, aby se Horda dostala na území Aliance tajemným portálem. Tímto nelehkým úkolem téměř všichni Horďáci prošli. Po všech těch bitvách jsme se šli vyléčit naše imaginární zaranění u kouzelného léčivého pramene. Večer jsmě měli stezku odvahy. Další noc byla o poznání klidnější než ta první. Ráno jsme měli rozcvičku s Hanysem a Vláďou. v Hordě i Älianci se našli ,,zrádci” , které jsme schovali v lese a opačná strana je měla vybojovat. Jak se již stalo pravidlem, opět vyhrála Horda. Po svačině jsme pokračovali v bitvách a k našemu nemalému překvapení Aliance čtyřikrát vyhrála nad Hordou. Po obědě jsme měli odvetu portálu, takže teď se musela na nepřátelské územídostat pro změnu Aliance. Na večer jsme si připravili opičí dráhy a po skupinkách hráli Dračák. I v sobotu byla noční hra, tentokrát bludičky. V neděli ráno se už zbývalo jen sbalit, uklidit chatu a vyrazit na cestu domů.

zapsala: Anička D.

foto: Bety

V sobotu 29. října jsme se společně sešli na druhé oddílovce. Tentokrát však naše kroky nemířily tak daleko jako minule, šli jsme se projít a podívat se, jak to vypadá v našem okolí. Ráno byl sraz v 9:30 na Přerovci. Sasanky, Kladivouni a Krevety šli s Lenkou z Podvihova, Vodnáři a Piraně s Mirkem, Ivou a Šárkou ze Štítiny a pár nás šlo i z Lazec. Společně jsme se vydali po cestě směrem k velkému altánku. Cestou jsme hráli kolíčkovanou a bombu, k níž Robin vymyslel nový úkol: když potkáme nějaké cizí lidi, zakřičí se ,,vláček” a všichni se za tyto nicnetušící kolemjdoucí postaví do zástupu a půjdou přesně tam, kam oni. Naštěstí jsme potkali velmi chápající lidi, kteří se zasmáli s námi. Naší první zastávkou bylo místo, kde kdysi stával hrad Přerovec. Do dneška z něj ale kromě vyvýšeniny a prohlubní v místech příkopů nic nezbylo. Štěpánka a já jsme pak ostatním řekli jednu z legend, která se k tomuto místu váže. K altánku jsme došli akorát na oběd. Rozdělali jsme oheň a kdo chtěl, opekl si špekáček. Poté jsme si zahráli několik her a pomalu se vydali k dubu. Cesta pěkně ubíhala a i když bylo trochu chladněji, svítilo sluníčko. Zájem o bombu, zejména Robinovo vylepšení, byl stále větší. Poslední zastávku jsme si udělali u obrovského dubu, který tam stojí už téměř čtyři století. Po rozloučení jsme se po skupinách rozešli směrem domů.

V pátek 23. 9. 2016 jsme přijeli do Mokřinek a ubytovali jsme se. Večer jsme měli blok o kroji a jeho částech, potom přijeli Luděk a Vláďa, aby nám povyprávěli o jejich cestě ,,Broukem přes Kavkaz”. Připravili si pro nás fotky, videa a taky turecký(?) čaj. Druhý den jsme zahájili rozcvičkou s Vítkem. Po snídani jsme pokračovali zdravovědou a herní tematikou a filosofií(?). Odpoledne jsme hráli hru s balonky a zloduchy, učili se pracovat s rádcovským zápisníkem, připravovali oheň a večerní scénky k ohni. Ty byly buď s tematikou skautského zákona nebo nějakého přísloví. My jsme dostali přísloví ,,Kdo se jednou napije z pramene, už nikdy nebude chtít pít z louže”. Celý den zakončil Jirka Holeš svou přednáškou o astronomii. V neděli jsme měli posunutý budíček aby věřící mohli jít na mši. Dopoledne jsme měli druhou část bloku her a blok ,, Skaut na internetu” s přehledem všemožných skautských stránek, bezpečností na internetu a přednáškou o manipulativním chování (a obraně proti tomu). Po obědě jsme měli závěrečný nástup, sbalili jsme si věci a jeli domů.ت

Autor článku: Aňa D.

foto: Slávka a Hogan

V neděli 18. 9. se zamykala řeka Moravice, tak jsme se pod vedením Dědy s několika odvážlivci (Matěj, Martin, Adam, Vojta a Hynek) odhodlali sjet tuto ne úplně lehkou řeku. Už při cestě autobusem na místo odjezdu jsme se mačkali s hromadou vodáků, kteří se na tuto řeku moc těšili. Jakmile jsme dorazili k řece, lodě už se míhaly jedna za druhou a po nasoukání do vesty a pořádným proškolením jsme vyrazili na ledovou vodu. Brrrr!!!
Při plavbě nás ze začátku krásně hřálo sluníčko, ale jakmile nás při sjezdu jezu zchladila divoká vlnka, tak jsme byli během chvilky suší. Kluci si obzvláště oblíbili jízdu pozadu, při které Děda byl zlehka nervozní, a také jízda ve stoje byla velkým zážitkem na tekoucí vodě.
Potkali jsme mnoho různých plavidel od surfařských prken, dvojkajaků, pirátských lodí až k obřím nafukovacím člunům. U jezů jsme byli svědky několika koupání a převržených lodí a sami jsme se řádně namočili, než jsme nejtěžší kousky překonali. Zvládli jsme to bravurně. V pár místech jsme se na skoro neviditelných kamenech několikrát zastavili a museli naši loď doslova roztlačit. Jízda se nám velmi líbila a už se těšíme na “jarní otevírání Moravice”.

zapsal Matěj Kaš.

Štěpka, Anička K., Matěj a Robin a spousta dalších nastávajících rádců z jiných středisek se v pátek ubytovali v podsadových stanech v Mokřinkách – Zálužné “U brodu”.
Po nástupu měli přednášku od Šímy, jak rozdělat oheň. Večer měli noční hru v lese.
V sobotu měli dvě přednášky o tom jak si správně naplánovat schůzku a jak souvisí skautský zákon se slibem a třemi principy. Odpoledne měli dvouhodinovou přednášku o správné funkci družin.
V neděli probírali jaké funkce by měl mít vedoucí, rádce a člen družiny. Pak proběhly rukodělky. Poslední přednáška bylo o ústředí organizace Junák – český skaut.
Krevety přijely nadšené a okamžitě se pustily do příprav schůzek dle načerpaných nových znalostí a dovedností.

Zapsala Štěpka a Lenka

foto: Slávka a Hogan

Výcvik kormidelníků

Na základě zájmu dětí jsme se společně s Lenkou a Renátou pokusili uspořádat vícedenní vodácký výlet. Výsledný formát byl namířen na děti, které již mají z vody zkušenosti a navíc  se na táboře přihlásily na lekci kormidlování. Výsledný počet účastníků byl podmíněn počtem vhodných lodí. Osloveni byli Mája, Bětka, Terka, Klárka a Vašek (všichni nabídku přijali). „Záda“ nám kryly a s výcvikem pomohly Krevety – Anička K. a Matěj. Použili jsme všechny čtyři oddílové kánoe.

Nalodili jsme se na řeku Moravici u Glóbusu v Opavě. Před položením lodí na vodu jsem vedl krátké seznámení s výstrojí, kterou je vhodné (nutné) vlastnit. Ukázali jsme si způsoby jak bezpečně věci umístit na lodi a zopakovali jsme lodní a dračí uzly, užívané při fixaci materiálu. Byl nízký stav vody, pluli jsme bezpečně. Za krátko jsme si převlékli řeku Moravici za řeku Opavu. 1. splav „u Oázy“ jsme přenášeli lodě na vzdálenost asi 200 m. Příště, až pojedeme stejnou trasu, začneme právě tady, neb je výhodnější přijet k Oáze a složit lodě až u jezu. Krátký úsek od Glóbusu za namáhavé přenášení nestojí. I děti nezůstaly ušetřeny novým zkušenostem. Například Terka záhy zjistila, že není možné nasedat do lodi suchou nohou a chtě nechtě musela ve svých „suchozemských“ ponožkách šlápnout do bláta a brodit se k lodi na hlubší vodě. Všechny lodě pluly spořádaně a bez problémů. Před námi poletovali vyplašení vodní ptáci, nejčastěji Ledňáčci. U štítinkého splavu jsme obědvali. Na vodě jsme si vystřídali pozice. Všichni měli za úkol kormidlovat. Ve Lhotě u vodníka Slámy jsme zašli na nanuk. Měli jen 2! Dělají machry a mají jen 2 nanuky :-). Dopluli jsme do Smolkova. Lodě jsme vytálhli pod splavem až za pěší lávkou. Donesli jsme si je k jezeru. Na břehu jezera jsme postavili stany. Materiál pro nocování za námi přivezla Renáta. Večer přijela i Lenka s Markem, kteří nás neméně podporovali. Přivezli nám teplou večeři a svačinu na 2. den plavby. Některé posádky se ještě projely po jezeře a objevovaly ostrov s bunkrem.

Ráno jsme se vykutáleli ze stanů, projeli se ještě po jezeře, sbalili tábor a pluli dál do cíle do Jilešovic. Řeka meandrovala a střídaly se mělké, rychlé úseky s úseky, kterým říkáme „olej“. Byla i místa, kde musel „háček“ vystoupit a táhnout loď se zádákem, aby nedošlo na mělčině k poničení trupu. Užívali jsme si různých situací. Například jsme se všichni spojili v jeden plovoucí „tvar“ a nechali jsme se bezvládně unášet proudem. Poslední část cesty jsme pluli ve dvou skupinách. 3 lodě pohromadě a Terka s Klárkou jako závoj v nedohlednu. Holky už předchozí den zjistily, že je lepší se drobným nedostatkům při kormidlování zasmát a nepanikařit a tak se celou plavbu smály… Tu proto, že couvají, jindy zase, když se vyprošťovaly z vrbiček, kam se nechaly zanést. Rozhodně pluly pomaleji než my ostatní…

Výlet se vydařil. Počasí – krásné (důkaz na fotkách). Podpora ze břehu – neocenitelná! Do Štítiny jsme přijeli vlakem. Děti se „rozprchly“, dospělí uklidili materiál… Mít tak více lodí, vlastní vozík a spoustu volného času. To by se nám žilo!

Zapsal: Jura